Brno 03. - 05.09.2008

Protože doma nemáme skoro žádné psí kamarády a jako každý labrador se potřebujeme kamarádit s pejsky, tak jsem využila nabídky Zuzky (Elizabeth - z webu Můj labrador) na ubytování a vydaly jsme se s Madlenkou na výlet do Brna za spoustou pejsků. Původně jsem chtěla jet na víkend, ale pejsci už měli naplánováno něco jiného, tak jsem si vzala dovču a jely jsme už ve středu.

Cesta vláčkem byla dlouhá, nasedly jsme v 7 hodin, v půl jedné nás to vyklopilo v Brně a skoro celou cestu jsme prospaly. Na nádraží v Brně nás přivítala Zuzka s Chandlerkem a odvedla nás do jejich dočasného bydliště, kde jsme si uložily tu naší hromadu věcí, aby nám na hromadné procházce, kterou nám Zuzka domluvila, nepřekážely. Protože byl ještě čas, tak jsme ještě došly do nedaleké řeky vykoupat psy. Potom nás naložila do auta (dodávky) a jelo se do Žebětína (cestou naložila ještě další účastníky procházky).

A celkový počet - 6 psů a 6 paniček :-). Zuzka a Chandler, Evča a Deni, Simča a Lilly, Darča a Syndy, Lucka a Enny, a já s Madlou.

Madla z toho byla nejdřív trochu mimo, tolik pejsků najednou v životě neviděla, tak trošku vrčela na všechny, ale po jemném napomenutí dala pokoj. Procházka vedla polní cestičkou, lesem, loukou .... Madla zase byla zvědavá a lezla kam neměla, a tak si při prozkoumávání křoví natrhla ouško. Krev se nám nedařilo zastavit, tak měla hlavu celou červenou a kazila tím všechny fotky (a utíkáním z hromadného focení). Procházka byla zakončena posezením a pokecáním v hospůdce a návštěvou psího hřiště, kde se nám moc líbilo a Madla se konečně po celém dni rozkoukala a řádila s Enny.

Protože už byl večer a nás ještě čekala cesta k Zuzce na chaloupku (do Černvíru), tak jsme se rozloučily a vydaly se na cestu. Ale ještě jsme se zastavily v hospůdce na večeři a vyzvednout naše věci, tak jsme na chaloupku dorazily až v noci. Nakrmily jsme všechna zvířátka, narychlo ještě chvilku poseděly a povídaly a pak jsme se vydaly spát.

Ve čtvrtek dopoledne jsme nechaly psy vylítat na louce, k obědu nám Zuzka uvařila špagety a po obědě jsme vyrazily na hrad Pernštejn. Cesta vedla převážně  lesem, okolo řeky Svratky, tak si Madla s Čendou užili běhání a plavání dosyta (akorát nám zase začalo trochu téct to natržené ouško). Po prohlídce Pernštejnu, s odborným výkladem od Zuzky, jsme se vydaly do cukrárny na větrník :-)

Večer jsme grilovaly kuřecí masíčko, seděly, povídaly, psi usnuli pod grilem (bylo tam teplíčko).

V pátek jsme si ráno trošku přispaly, po krmení a odpočinku vypustily psy na louku, a pak nás Zuzka naložila do auta a odvezla do Brna na vlak. Z Brna jsme odjížděly asi v půl dvanácté a domů jsme dorazily po 16. hodině. Protože nám ve vlaku zase začalo krvácet to natržené ouško, tak jsme se cestou domů zastavily na veterině, kde paní doktorka ouško vyčistila a zalepila kožním lepidlem. Takže jsme si z Brna kromě spousty úžasných zážitků a dojmů dovezly i jizvičku na oušku.

Tahle úžasná akce moc nejde slovy popsat, tak si jí radši prohlédněte ve fotoalbu:

 madla-labr.707.cz/vylet/brno_09_2008

Trocha zajímavostí od Zuzky:

Černvír je starobylá osada připomínaná již před rokem 1285 - nad Svratkou zde stávala pravděpodobně v místě dnešního kostela tvrz. A právě pod dnešním barokním (původně románským) kostelem je na silnici do 5 km vzdálených Skorotic roubený, šindelem krytý most o délce 32 metrů a šířce 2,6 metru. 

Most je věšadlové příhradové konstrukce, sedlovou střechu na obou koncích uzavřenou valbičkami kryje na 24 krokvích štípaný šindel. Střecha je nesena 21 kolmými sloupky, které jsou uspořádány vždy v párech proti sobě. Parapet-brlení je 1,5 metru vysoký, nad ním je na obě strany 1 metr vysoký průhled na Svratku. Na vnější i vnitřní straně parapetu jsou krátké šikmé opěry, které bývaly v minulosti často poškozovány. Žel i na dřevěnou mostovku - mezi její trámy - bývaly vozky odhazovány nedopalky cigár a cigaret, což jednou způsobilo dokonce požár mostu. Naštěstí byl rychle uhašen lidmi z nedalekého mlýna. Na roubeném mostě se na sklonku 2. světové války, 25. března 1945, odehrála i přestřelka mezi německou policií a místními partyzány. Most z jedlového a dubového dřeva je v průměrné výšce 4 metry nad hladinou Svratky. Byl často opravován, naposled v roce 1971. Vedle roubeného býval poblíž i ocelový most soustavy bailey, který je dnes nahrazen mostem železobetonovým. Vírská přehrada na Svratce dnes roubené lávky a mosty chrání před nebezpečím vysoké vody.

Pernštejn je překrásný hrad vybudovaný kolem 13. století a skýtá se v naší krásné česko-moravsko-slezské kotlině - konkrétněji v lesích východního okraje Českomoravské vrchoviny. Patří k nejvýznamnějším a nejkrásnějším moravským hradům.

Od poloviny 13. století byl sídlem rodu pánů z Pernštejna, který dlouhá staletí hrál důležitou roli v politickém dění českého království. Gotický hrad byl až do poloviny 16. století několikrát přebudován a především rozšiřován.

Původní dispozice se tak ztrácí v pozdějších přístavbách, které působí velmi malebným a zároveň monumentálním dojmem. Tato pozdně gotická a raně renesanční podoba hradu nebyla dotčena pozdějšími přestavbami a je ojedinělým dokladem organických přeměn středověké pevnosti na luxusnější renesanční reprezentativní sídlo, neztrácející nic na obranyschopnosti.

Gotický hrad Pernštejn byl poprvé zmiňován jako majetek Pernštejnů roku 1285. V průběhu 15.stol. byl přestavěn a upevňován jeho obranný systém. Za husitských válek a za doby Jiřího z Poděbrad se stal jedním z nejvýznamnějších husitských hradů na Moravě. Od 70. let 15. stol. do poloviny 16. stol. probíhala přestavba do pozdně goticko-renesančního slohu a byla založena renesanční zahrada. Areál hradu patří mezi národní kulturní památky. Hrad je přístupný veřejnosti.

Jádrem rozsáhlého souboru staveb je vysoký palác s ochozy na krakorcích, který zcela postupně pohltil původní hlavní věž zvanou Barborka. Přístupová cesta vede přes dlouhé a úzké mohutně opevněné předhradí se čtyřmi branami. Hlavní sály a komnaty, propojené úzkými chodbami, mají malířskou a štukovou výzdobu, v některých prostorách se dochovaly původní gotické a renesanční klenby. Příležitostně se na hradě konají výstavy a jiné akce jako například historický šerm nebo stará hudba.

Hrad Pernštejn, jeden z našich nejkrásnějších hradů, se vypíná nad řekou Svratkou a městečkem Nedvědicí. O jeho historii se dochovalo málo pramenů, většina listin byla zničena v 19. století při skartaci archivu.
Zakladateli hradu byli v první polovině 13. století páni z Medlova. Hrad byl postaven jako typicky ostrožní na místě, které skvěle splňovalo představy o bezpečnosti sídla. Ze tří stran je chráněn skalním ostrohem, skála prostupuje stavbou až do druhého patra a neocenitelnou výhodou se stalo skalní jezírko s nikdy nevysychajícím pramenem. Tady vzniklo jádro hradu: okrouhlá věž Barborka, hradní palác a nádvoří.

Páni z Pernštejna, potomci pánů z Medlova, sídlili na hradě až do roku 1596. Hrad postupně přestavovali a rozšiřovali, nejvýrazněji v druhé polovině 15. a v první polovině 16. století. K původnímu jádru přibyl nový systém opevnění. Byly vyhloubeny příkopy a postaveny hradby s novými věžemi. Byla vybudována čtyřhranná věž , která stála samostatně a s obytnými budovami byla původně spojena dvěma dřevěnými mosty. Tato věž měla zajistit poslední možnost obrany a ústupu v případě dobytí hradního jádra.

Za Viléma II., nejslavnějšího z Pernštejnů, změnil hrad ještě jednou svůj vzhled. Vilém II. sice na hradě nebydlel, ale nezapomínal na něj. On a jeho syn Jan rozšířili hrad o reprezentační sály, renesanční styl se prosadil v prostorovém členění sálů a v kamenické výzdobě. Ze stylu výzdoby lze soudit, že tu pracovali Italové.

Pozdější majitelé, kteří se často střídali, již do vzhledu hradu významně nezasáhli, probíhaly jen úpravy interiéru: štuková výzdoba Rytířského sálu, rokokové malby v ložnici a čínském salónku, nová barokní kaple nahradila kapli starou.

Posledními majiteli hradu byli Mitrovští z Nemyšle, kteří na hradě sice nebydleli, ale provedli zde řadu úprav. Rovněž zde zřídili knihovnu, do které nechali svážet knihy ze zrušených klášterů. Zachránili také hrad před úpravami, které mu měly dát romantizující vzhled.

Pernštejn tak dodnes zůstal jednou z největších a nejzachovalejších goticko-renesančních pevností v Evropě a jednou z nejhodnotnějších památek v České republice.