labradorský retrívr, "vodící" a pro radost

Praha - Hvězda 12.10.2008

Aby si Madla dostatečně užívala společnosti pejsků, vydaly jsme se na hromadnou procházku do Prahy.

Ráno Madla, jako před každým cestováním, nedostala snídani, zabalily jsme si batůžky a vyrazily na vlak. V neděli dopoledne u nás samozřejmě nádraží zase nefunguje, tak jsme si koupily lístky ve vlaku, Madla se chystala uvítat paní průvodčí, ale naštěstí jsem jí to včas zatrhla (i když paní obdivovala, jak je Madla klidná). Pak jsme si hodinku a půl zdřímly a do Prahy jsme dorazily ve 13. hodin. Pomocí dvou tramvají, které nám Verča poradila, jsme bez problémů dorazily na zastávku Vypich, odkud jsme zavolaly Verče, aby si nás vyzvedla. Během čekání jsem se náhodou na zastávce viděla se svojí kamarádkou ze školy a zároveň bývalou spolubydlící na koleji. Pak si nás vyzvedla Verča s Aishou, která nás se svým věčným úsměvem radostně přivítala. A vydaly jsme se na cestu ke Hvězdě (kdybych nebyla zničená z toho velkého města a hromady lidí, a otočila se na té zastávce, tak bych vstup do Hvězdy viděla a nemuselo se pro nás chodit).  U vchodu už na nás čekala Koki s Eliškou a Jindrou. Hakim s Katkou a Charlie s Hankou a Jirkou stále ještě bloudili, ale nakonec jsme se všichni našli.

Ve Hvězdě mně to překvapilo, ač jsem v Praze strávila 6 let, tak jsem do Hvězdy nikdy nezatoulala. Pejsci se krásně vyběhali, Madla se přetahovala s Aishou, akorát přiznám, že je lakomá, a tak u toho přetahování dost vztekle vrčela. Proto musíme často jezdit za pejskama, aby se naučila dělit se. Hakoušek se do Madly asi zamiloval, protože se od ní nemohl odlepit.

Snažila jsem se fotit, ale bohužel jsem udělala základní fotografickou chybu a nevzala jsem si nachystané nabité nabíjecí baterky a ve fototašce jsem měla pouze provizorní dva balíčky obyčejných baterek. Bohužel nevalné kvality, takže jedna sada vydržela s bídou na 10 fotek. Tak jsem musela foťák stále vypínat a zapínat, abych alespoň něco zaznamenala, bohužel se odrazilo na kvalitě fotek :-(. Ale co, žádný učený z nebe nespadl a příště se polepším a nezapomenu spoustu kvalitních baterek.

Po 17. hodině jsem se rozloučily a vydaly na tramvaj směrem Hlavní nádrží, abychom vyrazily domů. Bohužel při přestupu jsem se trošku zamotala na křižovatce a tak nám tramvaj ujela. Tak jsem jenom doufala, že tou další ten vláček v 18.11 stihneme. V tramvaji mi Madla usnula a nechtělo se jí probouzet a vystupovat. Na nádraží jsme přiběhly na poslední chvíli, "naštěstí" měl vlak 15 minut zpoždění. Toto zpoždění se bohužel protáhlo na 45 minut (chudinka Madla unavená a hladová, celý den nejedla, tak jsem jí koupila sýrovou bagetu a kousek jsem jí dala, ale nadšeně se netvářila, tak radši spinkala), pak ten vlak zrušili a jeli jsme dalším (v 19.11 - ale odjížděl v 19.35), který bohužel nestaví u nás v Sezimově Ústí, tak jsme musely vystoupit už v Táboře. A protože už byla pozdní večerní hodina, z Tábora domů asi 6 km a autobusy MHD v neděli večer jezdí velmi mizerně, tak si pro nás taťka do Tábora přijel autem.

Madla celá šťastná doma vyskočila z kufru auta a pelášila k sobě. Dostala vydatnou večeři a šla chrnět. A protože v neděli poznala další kamarády a dostatečně se vyřádila, tak skoro celé pondělí prospala a vstřebávala zážitky.

Až se zase vydáme do Prahy za pejskama, tak si vezmeme dostatek baterek a jídlo pro pejska.

 

madla-labr.707.cz/vylet/praha_12_10_2008

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba www stránek zdarmaWebnode